Je tady skoro jaro – Můžou vaše karty ven?
No jasně, že můžou! Možná si říkáte, co je to za divnou otázku, karty přece patří do pytlíčku, šátku, krabičky a ještě možná nějaké ozdobné krabice, aby se jim nic nestalo….To jo….ale je to s nimi jako s lidmi. Cítí totiž jaro ve vzduchu. Najednou je jim v tom jejich zakrytém odpočívání těžko a smutno, chtějí ven, na sluníčko, na vzduch, mezi lidi, do světa a do života.
Dopřejte jim to. Aspoň jednou za čas. A sobě taky! Vezměte balíčky, s kterými jste pracovaly poslední dobou méně, a i ty hodně vytížené, šup s nimi do batůžku a hurá ven. Víte, jak báječný výklad se může zrodit mezi rozkvétajícími sněženkami?
Ono to totiž v tom našem kartářském řemesle není jen o té skoro smrtelné vážnosti, se kterou se často člověk snaží ke kartám a výkladům přistupovat, a velmi často ji zaměňuje s respektem, což není totéž. Nemáme totiž být zkostnatělými, koženými, humoruprostými osobami, které káží, co je „správně“, aniž se umí taky zasmát a volně nadechnout. Pravidla jsou fajn, jako ukazatel, ale nechat se jimi spoutat při něčem tak intuitivním a kreativním jako je vykládání karet? Proč?
Proč vykládat jen v obýváku, pracovně, nebo kdekoli jinde, když i to, jako ostatně všechno v životě lidském, jde jinak.
V lese, na louce, u potoka, na zajímavém kameni, na skále na řekou, na schodech kostela, v ruinách posvátných chrámů i pohanských hrobů, ale i v úhledném zámeckém parku. Prostě někde, kde to normálně neděláte. Váš výklad získá další rozměr, obohacený tím, že najednou se vám na obrázky na kartách rozlije sluneční (nebo měsíční) světlo, zafouká vítr a pootočí kartu do jiného úhlu pohledu, dopadne na ni přivátý kvítek, nebo stéblo trávy, a vidíte i věci, které jste doteď na těch samých kartách vůbec neviděli…Stojí to za to, věřte mi J.
A abyste měli nějakou inspiraci, můžete zkusit třeba tenhle výklad:
