Taroteca studio
JAK NA „ŠPATNÉ“ KARTY?
Už jsem hrozně dlouho nepsala sem na blok, pro vás kartáře a lidi kolem karet. Až dneska jsem si jen tak zničehonic uvědomila, jak je vlastně tohle téma časté u lidí, kteří s tarotem začínají.
Jak vnímat „špatné“ karty? Tohle je hlavně hrozně špatně položená otázka. Zvolání: „neexistují špatné karty!“ na ni zazní v odpověď od každého jen trochu profesionálního kartáře.
Je to napsané i v těch nejútlejších brožurkách přiložených k sadě karet. U každé karty máte pozitivní i negativní významy. Je to s tím jako se životem – všechno má i své stinné stránky. Některé karty jich mají méně, některé více, ale mají je všechny do jedné.
Naučit se, KDY mají kterou variantu významu, je už trochu vyšší dívčí a funguje to ruku v ruce s intuicí. A hlavně s tím, nakolik jí věříte. Nebo ještě spíše s tím, nakolik jste ochotni jí věřit. Protože intuice má pravdu. Skoro úplně vždycky. Věřte jí, a potažmo tedy i sobě! Komu jinému byste měli na světě věřit víc…
Není to samozřejmě jen o víře, je to také o praxi. Jen vykládáním, vykládáním a vykládáním se naučíte cítit tu jemnou hranici toho, kdy je karta pozitivní a kdy vám bez milosti naservíruje svůj negativní význam přímo do obličeje a ještě se vám u toho drze vysmívá.
Takže se dokážete celkem dobře vyrovnat s tím, že v některém výkladu a situaci představuje Páže mečů konfliktního spratka, který se hádá jen proto, že ho baví pozorovat, jak vás to strašně rozčiluje. A čím víc se čílíte, tím víc on do vás šťouchá tím mečíkem, zkouší si na vás svůj komunikační um, brousí svůj ostrý jazýček a učí sebe i vás smysluplné argumentaci. Nejhorší je, že obvykle zachová ledový ksicht a odchází středem, zanechávajíc vás na místě, pěnící vzteky a lapající po dechu ve snaze ještě doříct něco, co vás napadlo až teď, když už je ten drahoušek už dávno pryč.
A v některém jiném výkladu a situaci najdeme totéž Páže mečů jako zvídavého a bystrého člověka, který dychtí po tom, poslechnout si vaše informace, dovědět se co nejvíce o daném tématu a naučit se od vás všemu, co můžete nabídnout. Navíc vás dokáže přesvědčit k tomu, že nejen, že mu věnujete svůj čas, ale věnujete sluch jeho skvělým nápadům, které má na svůj věk brilantně postavené a podpořené dokonalou argumentací, kterou dokáže poutavě podat.
To, která poloha té karty to bude, závisí na ostatních kartách ve výkladu, protože i když máte třeba pevně dané pozice, stejně souvisí všechno se vším, a žádná karta nesmí být vytržena z kontextu a stát o samotě. Takže vykládací řada nefunguje tak, že máte 4 karty v pořadí blbá, blbá, úžasná a blbá. Takhle to prostě být nemůže, pokud ta úžasná nestojí na pozici s názvem „nereálný sen“ nebo „utkvělá představa“. Takže je to tak, že ty karty jsou prostě blbé všechny, takže i ta úžasná zřejmě v té záležitosti předvede co umí v tom negativním smyslu. Prostě to nebude tak, že je všechno špatně, najednou se to zničehonic zázračně zlepší a pak je to zase hned špatně.
Tohle je samozřejmě extrém, karty nám to nedělají tak jednoduché, schovávají své negativní stránky mezi úplně obyčejná sdělení, aby jen co polevíme v pozornosti, předvedly v plné kráse, co se dá od nich čekat.
Třeba když se ve výkladu na partnerský vztah na straně partnera vytrvale objevuje Slunce. Taková příjemná, hřejivá karta že?… A ono to pořád nefunguje, něco tam pořád drhne a tazatelka to nechápe, když je tam přece ta radost, a štěstí. No to je, ale když si uvědomíme, že se ptáme na někoho, a tedy se zřejmě ve výkladu objeví i některé jeho vlastnosti, nutně pomyslíme na to, že ani Slunce není vždy radostné, a pokud mu budete vystavení dost dlouho, může vám taky způsobit pořádný úpal. Není prostě vždycky jen to milé sluníčko. Na poušti ho budete mít za den fakt plné zuby. U tohohle chlapíka pravděpodobně představuje jeho Ego – tedy jistou míru sobectví, kterou nutně projevuje. Já ho vnímám jako „JÁ, král slunce!“ tedy jako Ludvíka bůhvíkolikátého – asi čtrnáctého tuším, který byl poměrně samožer a vyžadoval svou míru obdivu, a pokud ji nedostal, stal se velice nepříjemným.
Takže asi tak to s těmi pozitivy a negativy máme. Jde o to, si zvyknout mít v hlavě to, že opravdu mohou někdy přijít ke slovu i ty polohy, které tam normálně nejsou a počítat s nimi. Pak vás to nezaskočí, a sebestředný frajírek nebude vypadat ve vztahu jako výhra v loterii.
